Olše lepkavá

Alnus glutinosa, L.

Pro olši sledujeme tyto jarní a podzimní fenofáze:

Jarní fenofáze
 
Podzimní fenofáze

 

Strom velkých rozměrů s přímým, průběžným, plynule se zužujícím kmenem. Na dobrých stanovištích dosahuje až 35 m výšky s kmenem přes 1 m v průměru. Koruna je kuželovitá s pravidelným větvením rovnoměrně odstávajících větví. Kořenový systém má buď srdčitý tvar, a nebo pokud se olše vyskytuje ve stagnující vodě, jsou kořeny ploše rozvinuté. Na drobných postranních kořenech se tvoří bakteriální hlízky, umožňující olši přijímat vzdušný dusík. V břehových porostech mohou kořeny zasahovat až do vodního toku. Pupeny jsou stopkaté, obvejcovité, červenohnědé, lepkavé, kryté dvěma šupinami. Ze stopkatých pupenů  na jaře raší střídavé, okrouhlé nebo okrouhle obvejčité, 4–9 cm dlouhé, pilovité, na vrcholu tupé nebo vykrojené listy, v mládí lepkavé. Listy jsou v koruně řídce rozmístěné, opadávají na podzim zelené a na zemi černají. Květy jsou uspořádány v jehnědách odděleného pohlaví a rozdílného tvaru, které přezimují. Samčí jsou 4–7 cm dlouhé, převislé, hnědofialové; samičí jsou kratší (do 1 cm), vejčité, stopkaté, po opylení dřevnatí. Zralé šištice jsou tmavohnědé, stopkaté. Plody jsou drobné nažky s úzkým blanitým křídlem, vypadávají přes zimní období.

Olše má maximální nároky na vláhu v půdě a vyskytuje se i na stanovištích s hladinou podzemní vody trvale na půdním povrchu. Druh nejlépe roste na humózních, mokrých půdách, dostatečně provzdušněných, což souvisí s prouděním vody. Typickými stanovišti jsou břehy líně tekoucích vod, břehy tůní, rybníků a slepých ramen, bažinaté louky a lesní močály. Na našem území je olše zastoupena roztroušeně od nížin přes pahorkatiny do nižších horských poloh.  
 
 

Přehled všech sledovaných fenofází a jejich detailní popis najdete zde.

Foto: Jan David Reitschläger