O fenologii

Fenologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem časového průběhu periodicky se opakujících životních projevů (tzv. fenologických fází) rostlin a živočichů v závislosti na podmínkách vnějšího prostředí. 

Fenologická fáze (zkráceně fenofáze) je určitý zevně dobře rozpoznatelný, zpravidla každoročně se opakující projev vývinu nadzemních orgánů (zejména pupenů, listů, květenství) sledovaných druhů rostlin.

Popis fenofáze je výčet znaků, jejichž současný výskyt charakterizuje fenofázi a umožňuje ji rozpoznat jako určitý moment nebo úsek v procesu vývinu rostliny. Nástup fenofáze je časový údaj určující, kdy vývin dospěl právě do úrovně dané popisem fenofáze.

Pro sledované druhy pozorujeme a určujeme tyto fenologické fáze:

Rašení

Rašení - pozoruje se u všech druhů dřevin. Pozorují se jen terminální (vrcholové) pupeny. Ve spojitosti s růstem orgánů (v tomto případě listů) skrytých uvnitř pupenu došlo k částečnému rozevření obalných šupin, takže jsou vidět špičky listů nebo jehlic. Za datum nástupu fenofáze na jednotlivé rostlině se považuje den, kdy počet terminálních pupenů, které již dospěly do popsaného stavu právě překročil 10 % z celkového počtu těchto pupenů.

Rašení listových pupenů révy vinné - letorosty se u pěstovaných keřů v zimě či v předjaří obvykle zkracují řezem, takže pravé terminální pupeny na keři v době rašení již nejsou; jejich funkci přejímají nejvýše postavené postranní pupeny (tj. pupeny stojící nejblíže pod místem řezu), které raší většinou nejdříve a jsou předmětem fenologických pozorování. Níže postavené pupeny nepozorujte!
Dále je třeba rozlišovat plodné a neplodné letorosty. Plodné letorosty (v praxi se označují jako réví) vyrůstají z dvouletého dřeva a z jejich pupenů se v první části vegetačního období vyvinou letošní plodonosné výhony; neplodné letorosty vyrůstají ze starého dřeva (tři a více let) a z jejich pupenů vyrostou letošní neplodné výhony. Veškerá fenologická pozorování provádějte pouze na réví. S pozorováním se začíná ve čtvrtém až pátém roce života keře.
Fenofáze nastupuje, když na vrcholku alespoň některých koncových pupenů réví jsou již patrny zelené špičky listů, proniknuvší charakteristickým, většinou živě okrově zbarveným chomáčkem chlupů, který se zde vytvořil v době po rozevření obalných šupin pupenu před nástupem fenofáze.

 

Plné olistění

Plné olistění - pozoruje se u všech druhů vybraných dřevin. Při pozorování se berou v úvahu všechny listy či jehlice s výjimkou těch, které vznikají na janských výhonech. Janské výhony se na některých druzích (např. bříza, modřín) objevují začátkem léta, když vývoj normálních jarních výhonů je zpravidla již ukončen a dochází k druhému růstu výhonů.

Čepel listu je již rozvinutá; u složených listů jsou již rozvinuty všechny lístky. Způsob, jakým list dosedá na větévku, je zřetelný (je vidět celý řapík, popř. báze přisedlého listu). List má charakteristický, dospělosti odpovídající tvar a velikost.

Zaznamenává se pouze úroveň 100 %, kdy již víceméně všechny listy odpovídají popisu fenofáze.

Počátek kvetení 10% (PK10)

Počátek kvetení 10% - pozoruje se u všech vybraných dřevin. U lísky, olše, břízy a buku se sledují pouze samčí květenství.

Květy jsou rozevřené (jehnědy či šištice rozvolněné), prašníky jsou viditelné, alespoň některé z nich se právě otevírají a uvolňují pyl. V některých letech dochází koncem léta a na podzim k tzv. druhému rozkvětu.

Zaznamenává se stav, kdy na jednotlivé rostlině odpovídá popisu 10 % květů.

Konec kvetení (KK)

Konec kvetení - pozoruje se u všech vybraných dřevin. U lísky, olše, břízy a buku se sledují pouze samčí květenství.

Prašníky v květech (šišticích, jehnědách) jsou již prázdné, tmavnou a zasýchají, podobně jako nitky tyčinek. Rovněž korunní plátky nebo okvětí začínají zasýchat a opadávají. Samčí jehnědy a šištice zasýchají, rozpadávají se, padají k zemi.

Zaznamenává se pouze úroveň 100 %.


 

Žloutnutí listů 10%

Žloutnutí listů 10% - pozoruje se u všech druhů dřevin s výjimkou borovice lesní a olše lepkavé. Nesmí se zaměňovat s patologickým žloutnutím, které je projevem výskytu chorob, škůdců či jiných nepříznivých faktorů vnějšího prostředí.

10 % listů na stromě zežloutlo (zhnědlo či jinak se probarvilo).

 

Žloutnutí listů 100%

Žloutnutí listů 100% - pozoruje se u všech druhů vybraných dřevin s výjimkou borovice lesní a olše. Nesmí se zaměňovat s patologickým žloutnutím, které je projevem výskytu chorob, škůdců či jiných nepříznivých faktorů vnějšího prostředí.

100 % listů na stromě zežloutlo (zhnědlo či jinak se probarvilo). Při odečtu hladiny 100 % je třeba započítávat rovněž listy, které již opadaly. Na druhé straně se přitom neuvažují malé skupinky dosud zelených listů vytvořených opožděně na janských výhonech.

Opad listů 10%

Opad listů 10% - jedná se o první stupeň nástupu opadu, kdy 10% listů je opadaných. Tato fáze nastává zpravidla až poté, co všechny listy či jehlice zežloutnou, ale není to pravidlo. Je třeba vycházet jednak z úbytku listů v korunách sledovaných rostlin; jednak z množství listí na zemi. 

U olše lepkavé a někdy i jiných dřevin (např. jasan) dochází často k velmi náhlému opadu listí během jednoho až dvou dní (obvykle v reakci na výskyt mrazu). Data nástupu mohou být proto pro obě úrovně (i pro fenofázi 100% opadu listů) totožná.
 

Opad listů 100%

Opad listů 100% - jedná se o druhý stupeň opadu, kdy 100% listů je opadaných. Při odečtu hladiny 100% se zanedbává výskyt často dosud zelených nebo teprve žloutnoucích skupinek listů na opožděných výhonech.

U olše lepkavé a někdy i jiných dřevin (např. jasan) dochází často k velmi náhlému opadu listí během jednoho až dvou dní (obvykle v reakci na výskyt mrazu). Data nástupu mohou být proto pro 10% i 100% opadu totožná.

Zralost plodů

Zralost plodů - pozoruje se u všech dřevin. Plody či šištice mají charakteristický tvar a zabarvení, jsou dorostlé do konečné velikosti a buď začínají měknout (plody třešně) nebo jsou naopak již typicky ztvrdlé (oříšek lísky). U dalších druhů je pro určení zralosti rozhodující praskání (otevírání, drolení) plodů a uvolňováni semen (bříza, buk, olše) či roznášení jednotlivých plodů větrem (křídlaté dvojnažky javorů).

Modřín - zralost plodů nastává v okamžiku, kdy jsou šišky dorostlé, začínají se otvírat a uvolňují se z nich okřídlená semena - nažky.

Olše - šišky jsou plně zdřevnatělé, rozevřené a vypadávají z nich křídlaté nažky.

Bříza - samičí jehnědy jsou zaschlé, hnědé a vypadávají z nich křídlaté nažky.

Javor klen - plody (dvounažky) jsou dorostlé, zejména v horní části plodenství se vybarvují do žluta a zasychají. Snadno se na dotek ulamují nebo již samy začínají padat typickým vrtulovitým způsobem k zemi.

Líska - oříšky jsou okrové až hnědé barvy, samy vypadávají nebo se snadno uvolňují z kalichu, který také zasychá.

Lípa srdčitá - plody (oříšky) jsou plně dorostlé, suché a tvrdé.

Počátek jarní mízy

Počátek jarní mízy – sleduje se pouze u révy vinné. Fenofáze „počátek jarní mízy“ nastupuje, když na sledovaných keřích dojde k obnovení mízotoku po zimním období.

V průběhu první poloviny jarního období (konec března, duben) dochází u révy k obnovení vegetační aktivity. Toto poměrně krátké přechodné období je charakterizováno tzv. mízotokem (jarní mízou) – provedeme-li v době PM příčný řez letorostem nebo révím, objeví se po chvilce na řezné ploše krůpěje mízy (čirý vodný roztok živin, jednoduchých cukrů a jiných organických látek, který pod tlakem prýští z proříznutých vodivých pletiv stonku). Období jarní mízy končí v souvislosti s obnovením kořenového vztlaku v době počínajícího růstu (nalévání pupenů, tj. ještě před nástupem fenofáze rašení listových pupenů. Fenofáze počátek jarní mízy se obvykle  zjišťuje v návaznosti na provádění jarního řezu révy.
 

Datum sklizně

Datum sklizně – fenofází „sklizeň“ se rozumí den, kdy bylo na sledované rostlině započato česání révy vinné.

Vzcházení

Vzcházení - fenofáze, kdy rostliny na sledované ploše vzcházejí a začínají řádkovat. Jednotlivá rostlina vzchází, jakmile nad povrch půdy pronikne hrot její zárodečné pochvy (koleoptile). V rámci sledované plochy vzcházení nastupuje, je-li popsaný stav zjištěn alespoň na 10% pokusné plochy.

Sloupkování

Sloupkování obilnin: fenologická fáze, kdy se nad bází rostliny objevuje zduřenina prvního kolénka, kterou lze nahmatat jakožto tvrdé oblé těleso uvnitř pochvy nejníže postaveného listu. Později se nad prvním kolénkem obdobným způsobem objeví druhé kolénko, posléze i třetí atd. Celkový počet kolének odpovídá celkovému počtu listů. Začátek sloupkování je důkazem přechodu z vegetativního období do generativního období. Na stéble vznikají jednotlivá internodia. Jedná se o nejrychlejší období růstu obilnin.

U řepky se tato část vývoje nazývá počátek prodlužování stonku – jedná se o fázi, kdy z přízemní listové růžice, která tou dobou je často již z části odumřelá, začíná vyrůstat stonek nesoucí další listy. Výška rostliny se začíná zvětšovat, vzdálenosti mezi bázemi nad sebou stojících listů se prodlužují, architektura listové plochy přechází ze stadia přízemní listové růžice do patrovitého systému. V rámci fenologické-ho pokusu fenofáze PP nastupuje, jestliže odpovídá uvedenému popisu alespoň polovina z cel-kového počtu rostlin.

Metání

Fenologická fáze, kdy z pochvy posledního listu vyčnívá právě polovina květenství. Nesleduje se pro lilek brambor a řepku.

DETAIL METÁNÍ PŠENICE A JEČMENE: Metání je závěrečnou etapou v procesu utváření a růstu stébla obilnin. Jde v podstatě o rychlý růst posledního stébelného článku, který nese na svém vrcholu klas. Utváření květenství na vzrostném vrcholu stébla probíhá již od raných etap jejího vývinu. Při metání dochází k uvolňování téměř vyvinutého květenství z pochvy posledního listu. Pochva se v horní části podélně rozevírá a květenství z ní proniká ven. Za nástup fenofáze metání na jednotlivé rostlině považujte stav, kdy z pochvy posledního listu vyčnívá právě polovina klasu (laty). Osiny se přitom do délky klasu nezapočítávají. V rámci fenologického pokusu fenofáze metání nastupuje, je-li uvedený stav zjištěn alespoň u poloviny z celkového počtu rostlin.

DETAIL METÁNÍ KUKUŘICE: metání se sleduje na samčím květenství. V ostatním platí stejný popis, jako pro pšenici a ječmen.

Kvetení

Počátek kvetení u obilnin nastává, když se začíná uvolňovat pyl z tyčinek ve střední části květenství.

U lilku a řepky nastává, když se rozevřou první květy (u řepky květenství rozkvétá odspodu u lilku naopak).

U kukuřice se pozoruje počátek kvetení samčích květů, kdy na plně rozvinuté latě se začal uvolňovat pyl z tyčinek

Zralost

U obilnin a kukuřice se sleduje tzv. mléčná zralost. Všechny obilky jsou zelené, na omak měkké a při silnějším stisknutí se z nich uvolňuje mléčně zbarvená šťáva. U obilnin jsou zpravidla nejspodnější listy již odumřelé, kdežto nejhořejší listy jsou ještě zelené, kolénka jsou dosud zduřelá a pružná.

Pro řepku se sleduje tzv. žlutá zralost – jedná se o fázi, kdy jsou opadané všechny listy a celý stonek je zelenožlutý, pružný, nezdřevnatělý.

U lilku brambor se sleduje tzv. odumírání natě – stonky zasychají a většina listů je již nezelená.
 

Fenologické údaje jsou  informace získávané pozorováním tempa sezónního vývinu vybraných, k tomuto účelu vhodných rostlin, které konkrétně zastupují sledované druhy. Rychlost vývinu je do jisté míry určována dědičnými vlastnostmi rostlin, současně se však na ní výrazné podílí i kolísání podmínek prostředí. Prakticky vzato, rychlost vývinu se mění nejen s postupem vegetační sezóny, kdy se uplatňují hlavně změny charakteru počasí, ale i v průběhu řady let v závislosti na kolísání klimatických podmínek. Z obdobných příčin se tempo vývinu mění rovněž v prostoru a poskytuje tak obraz o rozdílnosti klimatu jednotlivých oblastí či výškových vegetačních stupňů. Rychlost vývinu rostlin se zpravidla posuzuje na základě znalostí o době nástupu fenologických fází (fenofází).

Na těchto webových stránkách byly použity různé informační zdroje.
Informace popisující charakteristiky sledovaných dřevin byly převzaty z knihy Dřeviny České republiky. Veškeré informace popisující charakteristiky polních plodin a definice sledovaných fenologických fází byly převzaty z fenologických atlasů a z Návodů pro činnost fenologických stanic.

Úradníček, Luboš et al. Dřeviny České republiky. 2., přeprac. Vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009, 367 s. ISBN 978-80-87154-62-5.

Hájková, Lenka. Atlas fenologických poměrů Česka: Atlas of the phenological conditions in Czechia. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2012, 311 s. ISBN 978-80-86690-98-8.

Coufal, Lubomír. Fenologický atlas. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2004, 263 s. ISBN 80-86690-21-0.

Návod pro činnost fenologických stanic. Metodický předpis č. 1 (Lesní rostliny), 2 (Polní plodiny), 3 (Ovocné plodiny). 2009. Český hydrometeorologický ústav. Praha.